"Zálohujeme přece na disk vedle serveru" je věta, kterou slýcháme často - a která obvykle znamená, že firma má zálohu jen v uvozovkách. Skutečná ochrana dat stojí na jednoduchém a dlouho ověřeném principu zvaném pravidlo 3-2-1. V tomto článku si vysvětlíme, co znamená v praxi, kam zálohy skutečně ukládat, jak dlouho je uchovávat a proč je test obnovy stejně důležitý jako samotné zálohování.
Co je pravidlo 3-2-1
Pravidlo se dá shrnout do tří čísel:
- 3 kopie dat - originál plus alespoň dvě zálohy.
- 2 různá média - například lokální úložiště a cloud, ne dvě kopie na tom samém disku nebo serveru.
- 1 kopie mimo firmu - offsite, oddělená od hlavní sítě, aby ji nezasáhla stejná událost jako originál.
Smysl pravidla je jednoduchý: žádná jedna událost - požár, krádež, porucha disku ani útok škodlivým softwarem - nesmí zničit všechny kopie najednou.
Cloud, nebo NAS? Ideálně obojí
Lokální úložiště (NAS) v kanceláři nabízí rychlou obnovu - data jsou po ruce a přenos po místní síti trvá minuty. Má ale slabinu: je fyzicky ve stejné budově jako zdrojová data, takže požár, krádež nebo útok, který se šíří po síti, může zasáhnout obojí zároveň.
Cloudové zálohování řeší právě tuto slabinu - data jsou automaticky mimo firmu (offsite), obvykle i mimo dosah útočníka, který se dostal do firemní sítě. Nevýhodou bývá delší doba obnovy při rychlosti běžného internetového připojení, zejména u větších objemů dat.
V praxi proto nejlépe funguje kombinace obou - lokální kopie pro rychlou obnovu běžných chyb a cloudová (nebo jinak fyzicky oddělená) kopie pro případ, že je zasažena celá firma. Tím se přirozeně naplní i pravidlo 3-2-1.
Kolik verzí uchovávat
Vedle počtu kopií hraje roli i to, kolik starších verzí zálohy firma uchovává. Jedna aktuální záloha nestačí - pokud se poškození dat projeví až s odstupem (typicky u pomalu postupujícího škodlivého softwaru), potřebujete se vrátit k verzi starší, než problém vznikl. Vyplatí se proto uchovávat víc bodů v čase - typicky několik denních, několik týdenních a alespoň jednu měsíční verzi zpět, podle toho, jak citlivá jsou data a jak rychle se ve firmě mění.
Jak často testovat obnovu
Existence zálohy ještě neznamená, že se z ní dá reálně obnovit fungující systém. Zálohy mohou být poškozené, neúplné, nebo obnovu blokuje chybějící licence či heslo, které si nikdo nepamatuje. Proto se vyplatí obnovu pravidelně testovat - ne jen kontrolovat, že proběhla a "log je zelený".
Přiměřená frekvence je zpravidla čtvrtletní test na vybraném vzorku dat nebo systémů, u kritických serverů častěji. Test by měl zahrnovat reálné obnovení souboru nebo celého systému do funkčního stavu, ne jen ověření, že soubor zálohy existuje. Výsledek testu má smysl krátce zapsat - datum, co se testovalo a jak dlouho obnova trvala - aby firma měla přehled, jak rychle se dokáže po výpadku vrátit do provozu.
Co ještě zálohovat kromě sdílených souborů
Firmy si zálohování obvykle spojí s daty na serveru nebo NAS, ale zapomínají na obsah cloudových služeb typu Microsoft 365. Microsoft odpovídá za dostupnost infrastruktury, ne za zálohu obsahu vaší schránky - pokud si e-mail, dokument nebo tým v Teams uživatel omylem trvale smaže a firma nemá vlastní zálohu, po uplynutí standardní doby uchování se data ztrácí beznávratně. Do zálohovací strategie proto patří i pošta, OneDrive, SharePoint a Teams - ne jen soubory na lokálním serveru.
Ransomware a zálohy - věcně, bez strašení
Škodlivý software typu ransomware šifruje nejen lokální disk, ale i síťová a mapovaná úložiště, ke kterým má napadený počítač přístup - včetně běžného NAS, pokud je trvale připojený do sítě. Proto je klíčové mít alespoň jednu kopii dat oddělenou nebo neměnitelnou (offline, verzovanou, nebo mimo dosah běžných přihlašovacích údajů), kterou útočník nemůže zasáhnout stejným způsobem jako produkční data.
Taková oddělená kopie je poslední záchrannou brzdou - pokud selže vše ostatní, umožní obnovit provoz bez placení výkupného a bez spoléhání na to, že útočník dodrží slovo. Jde o standardní součást zálohovací strategie, ne o výjimečné opatření pro firmy ve zvýšeném ohrožení - dnes se to týká prakticky každé firmy, která má data v síti.